Zde je k dispozici má práce o Rockallu. Kompletně, včetně všech částí oddělených do jiných sekcí, je k dispozici ke stažení v sekci download. Tamtéž jsou některé informace o práci samotné. Co se týče způsobu psaní práce, nějaké vysvětlivky (a zkratky) jsou uvedeny v sekci zdroje, kde je také soupis všech použitých zdrojů. Na jednotlivé přílohy odkazuji průběžně z textu, budou se otevírat v samostatných oknech. Přílohy jsou jinak také v sekci přílohy.
Obsah
1. Rockall Plateau (přírodní podmínky)
1.1. Poloha
1.2. Klima
1.3. Hydrosféra (mořská voda)
1.4. Biosféra
1.5. Geologický vývoj
1.6. Geomorfologie
1.6.1. Rockall Bank
2. Helen’s Reef (přírodní podmínky)
2.1. Geologický vývoj
2.2. Geomorfologie
2.2.1. Rockall
2.2.2. Hasselwood Rock
2.2.3. Helen’s Reef
3. Rockall (kulturní hledisko)
3.1. Etymologie
3.2. Mytologie
3.3. Povědomí a rybolov
3.4. Historie
4. Spor o podmořskou plošinu Rockall Plateau (ekonomická sféra)
4.1. Připojení Rockallu ke Spojenému království
4.2. Úmluva OSN o pevninském šelfu
4.3. Tresčí války
4.4. Britské nároky v 70. a 80. letech
4.5. Vymezení požadavků na plošinu
4.6. Úmluva OSN o mořském právu
4.7. Greenpeace a ratifikace Úmluvy OSN o mořském právu Spojeným královstvím
4.8. Jednání
1. Rockall Plateau (přírodní podmínky)
Rockall Plateau je podmořská plošina nacházející se zhruba ve třetině vzdálenosti od Evropy k Severní Americe. Z oceánského dna se zdvihá do výšky nad 1500 metrů p. m. Sestává mj. z několika výše položených plošin (např. Rockall Bank se nachází nad 220 m p.m.).
1.1. Poloha
Rockall Plateau se rozprostírá zhruba v polovině vzdálenosti (východ – západ) mezi Velkou Británií a Středoatlantským hřbetem (předěl mezi Severoamerickou a Euroasijskou litosférickou deskou). Má rozlohu zhruba 450×600 km. Od pevninského šelfu Evropy je oddělen tzv. příkopem Rockall Through, jenž dosahuje hloubky kolem 3000 m a šířky (příčně, v pohledu východ-západ) 200 a 250 km.
Rockall Through je podlouhlá plošinovitá proláklina orientovaná od SV na JZ. Na SV začíná tzv. hřbetem Wyville-Thomson Ridge, který ji odděluje od Faerské lavice. Od hřbetu Wiville-Thomson dno prolákliny klesá ze zhruba 1000 m směrem na jihozápad do hloubky až 4000 m. Na západ od Irska (poblíž Porcupine Bank – tedy v Porcupine Abbysal Plain) se tato proláklina spojuje se dnem Atlantického oceánu.
Předěl mezi Rockall Plateau a Rockall Through je poměrně prudký – hřbet Feni Ridge. Z jihu a západu je plošina obklopena Atlantickým oceánským dnem, do něhož postupně přechází, na severu je podmořskou sníženinou spojena s Faerskou lavicí (Faeroe Bank). Díky tomu jsou někdy tyto dvě plošiny označovány jako Faeroe-Rockall Plateau. (Stroker, 1998) [viz obr. 7]
1.2. Klima
Oblast kolem Rockallu (obzvláště Rockall Bank) je mezi rybáři známá pověstně špatným počasím a jeho prudkými změnami. (Blacker, 1982) Pravděpodobnost jasného nebe je v průběhu roku pouze 10%, zatímco pravděpodobnost nebe zataženého se pohybuje mezi 70 a 80%.
Srážky jsou zde poměrně vysoké – průměrně 1150 mm za rok. Nejvyšší jsou v zimních měsících a srpnu. Ve stejných obdobích dosahuje maxima i rychlost větru, která se v průběhu roku pohybuje mezi 7 a 11 m/s. Vítr proudí většinou směrem z Atlantiku, na jaře hlavně z jihojihozápadu, v létě nejvíce z jihozápadu a na podzim a v zimě spíše ze západu.
Vlhkost vzduchu se zde pohybuje v hodnotách okolo 80%, jeho teplota při povrchu vody mezi 6°C a 12°C v průběhu roku. Denní výkyvy teploty vzduchu jsou v hranících 6°. Voda má při povrchu teplotu mezi 9°C a 13°C, její denní výkyvy se pohybují v rámci 5°. S narůstající hloubkou teplota vody klesá: ve 200 m pod hladinou je ustálená na 9°C, v 1000 m p. m. na 6°C. (Atlas okeanov, 1977) Oceánské klima v oblasti, které je způsobeno naprostým obklopením Rockallu Atlantikem, je částečně ovlivněno Golfským proudem. Ten se na JZ svahu plošiny Rockall Plateau rozděluje na část směřující k Severní Americe a na část směřující dále na SV k Evropě. (Atlas okeanov, 1977) [viz obr. 8-9]
1.3. Hydrosféra (mořská voda)
Voda v okolí Rockall Plateau se skládá z několika složek různého původu. Nejdůležitější součástí hlubinných vod je studená (-0,5°C) hlubinná voda z Norského moře proudící jihozápadním směrem. Vstupuje do Rockall Through ze severu přes západní část Wyville-Thomson Ridge, a proudí rychlostí mezi 40 a 100 cm/s. V Rockall Through se ve středních hloubkách mísí s atlantickou vodou a vodou z Labradorského moře; při sestupu do větších hloubek na jih se stáčí na západ kolem Rockall Plateau (posléze proudí na sever podél Hatton Bank). Na jihozápadě Rockall Through byla naměřena rychlost 27 až 39 cm/s (jihozápadním směrem), zatímco na západním kraji lavice Hatton Bank se proudy pohybují rychlostí mezi 12 a 23 cm/s, severním směrem. (Stroker, 1998) [viz obr. 11]
Na rozdíl od hlubinných vod, jež proudí přes proláklinu Rockall Through na jih a stáčí se po směru hodinových ručiček kolem celé plošiny Rockall Plateau, povrchové vody (do 600 m) jí proudí od jihu na sever a stáčí se kolem Rockall Bank proti směru hodinových ručiček. Po západním okraji Rockall Bank tedy proudí jižním směrem, zhruba v polovině cesty se však opět stáčí na západ a podél východního okraje Hatton Bank proudí severním směrem, takže proudí kolem Hatton-Rockall Basin, a to po směru hodinových ručiček. V hloubce mezi 800 a 1200 m je patrné jádro proudu z Gibraltarské zátoky. (Blacker, 1982) [viz obr. 10, obr. 11 a obr. 12]
1.4. Biosféra
Rockall Through je oblastí s jednou z nejvyšších biodiverzit oceánského dna na světě, dokonce vyšší, než korálové útesy (v 5 m3 bylo např. nalezeno 325 druhů červů). (server Fat Badgers) Rockall Plateau v tomto ohledu poněkud zaostává. Například korál se zde ovšem vyskytuje (Lophelia Pertusa). (Blacker, 1982) [viz obr. 19]
Již odedávna do této oblasti jezdili rybáři na lov ryb. V oblasti lavice Rockall Bank a jejích svahů jich bylo zaznamenáno více než 80 druhů. Zvířena mělčích částí (tzn. 50 – 100 sáhů - Rockall Bank) je prakticky stejná jako zvířena vod stejné hloubky na západ od Hebrid: nejběžnějšími rybami jsou treska, sleď nebo mník. Rozloha oblasti, v níž se loví tyto ryby (pomocí vlečné sítě – trauleru; hloubka méně než 200m, bez skal) je zhruba 10 000 km2. (Blacker, 1982)
Předpokládá se, že pod celou plošinou Rockall Plateau se nachází bohatá naleziště ropy, jak předpovědělo mnoho výzkumů od 70. let. V současné době se jich zatím nevyužívá. Avšak kvůli tomu, kdo by je v budoucnu mohl těžit, vznikl spor mezi čtyřmi státy kolem plošiny (Spojené království, Irsko, Dánsko, Island) [viz kapitola 4].
1.5. Geologický vývoj
V době před zhruba 100 miliony let, začátkem křídy, kdy byl někdejší superkontinent Laurasie v rozkladu, a od Evropy se oddělovala Severní Amerika, se mezi Grónskem a Britskými ostrovy (tedy mezi útvary, které se v těchto místech nacházely) začal vytvářet nový oceán – dnešní Atlantik. Rockall Plateau byla v té době, nejspíš jako souš, součástí Grónského masívu. Od toho se odtrhla až při dalším období horotvorných pohybů před 60 miliony let. (Moores, 1997) [viz obr. 13 a obr. 14]
Podle různých indicií, jako například viditelné známky ledovcového působení na povrchu plošiny nebo důsledky eroze (nejen vodní; údolí, hory, …), se vědci domnívají, že plošina Rockall Plateau se na konci druhohor nacházela mezi tehdejší Evropou a Grónskem jako mikrokontinent, tedy souš uprostřed Atlantiku. [viz obr. 14] Alespoň nejvyšší části této plošiny se v této době prokazatelně vyvíjely v suchozemských podmínkách. Například na lavici George Bligh Bank jsou podle posledních průzkumů oceánského dna jasně zřetelná údolí o hloubce 50 -75 m, šířce mezi 1 a 1,5 kilometrem a o délce 2 – 12 km. (Jacobs, 2007)
Zároveň s oddělováním těchto kontinentů se však Rockall Plateau snižovala (vlivem oddalování litosférických desek), až se dostala pod hladinu oceánu (na rozdíl například od Grónska, které bylo vyzdvihnuto). Postupně klesla až na dnešní úroveň. Usazování sedimentů na oceánském dně probíhá od eocénu až doposud.
Tyto domněnky také potvrzují úkazy jako například shoda čedičů lávy na JZ Rockall Plateau a na východě Grónska. (Macdougal, 1988; Ellis, 1992)
1.6. Geomorfologie
Rockall Plateau sestává z centrální plošiny Hatton-Rockall Basin, jejíž hloubka je nižší než 1500 m, a která se, stejně jako Rockall Through, svažuje jihozápadním směrem. Tato plošina je obklopena několika většinou výše položenými lavicemi.
Na východ přechází Hatton-Rockall Basin do Rockall Bank, nejvýše položené části Rockall Plateau, která je z východu (tedy okraje plošiny) obstoupena Rockall Through. Přechod mezi Rockall Bank a Rockall Through je poměrně prudký a zbrázděný hřbetem Feni Ridge, který se táhne po východní hranici Rockall Bank v délce 700 km. Z jihu přechází Hatton-Rockall Basin postupně do dna okolního Atlantického oceánu. Zde jsou okrajové lavice nazvané podle Tolkienovy vymyšlené říše Středozem – např. Lorien Bank, Fangorn Bank, Edoras Bank, apod.
Na západ od Hatton-Rockall Basin se rozprostírá Hatton Bank, druhá výše položená lavice z Rockall Plateau. Tato lavice poté dále na západ poměrně mírně přechází do dna severního Atlantiku. Ze SV je Rockall Plateau ohraničena lavicí George Bligh Bank (700 – 900 m p. m.). Ta již nevybíhá přímo z Hatton-Rockall Basin a za ní dále na SV Rockall Plateau pozvolna prostupuje k Faerské lavici. Plošinu Rockall Plateau severně od George Bligh Bank ukončuje proláklina o hloubce kolem 1000 m a odděluje ji tak od dalších lavic ležících více na severu (např. Lousy Bank nebo Bill Bailey’s Bank). Tato proláklina zároveň spojuje Rockall Through a Iceland Basin (což je dno Atlantického oceánu jižně od Islandu a severozápadně od Rockall Plateau). (Stroker, 1998)
[rozdělení Rockall Plateau je patrné na obr. 14]
1.6.1. Rockall Bank
Rockall Bank se rozprostírá v ploše do 50 km na sever a 150 km na jihojihozápad od Rockallu samotného. Ten se nachází 40 km od východního okraje této lavice. V nejširším místě má Rockall Bank necelých 100 km. Je nejvýše položenou lavicí z plošiny Rockall Plateau, nachází se východně od centrální plošiny Hatton-Rockall Basin. Její hloubka se pohybuje okolo 200 m p. m., čímž se řadí mezi šelfy. Na SV okraji lavice z ní vybíhá podmořská hora Helen’s Reef [viz kapitola 3], jejíž vrcholek – Rockall – je jediným výběžkem z Rockall Plateau (tím i Rockall Bank), vyčnívajícím nad hladinu.
Kromě Helen’s Reef je nejvýše položenou částí lavice Rockall Bank (a zároveň Rockall Plateau) tzv. Bryony Bank, nacházející se zhruba 65 km jihozápadně od Rockallu. Její nejnižší hloubka je 102 m. Dále na jihojihozápad od Rockall Bank (asi 200 km od Rockallu) se nachází Lavice britské královny (Empress of Britain Bank), která dosahuje až 146 m p. m.
Na dně této lavice se nachází převážně vápenitý písek (původem z kolonií chladnovodního útesotvorného korálu Lophelia Pertusa). Místy se zde vyskytují čedičové kameny. (Blacker, 1982) [viz obr. 15-18 a obr. 19]
2. Helen’s Reef (přírodní podmínky)
Helen’s Reef je podmořský útes vybíhající z Rockall Bank na jejím severovýchodním okraji až nad hladinu Atlantického oceánu [jeho vrcholy jsou popsány v kapitole 2.2]. Původem je vyvřelý, skládá se především z žuly, jsou zde také čedičové části. Jeden, částečně oddělený výběžek této hory, Helen’s Reef (jméno tohoto výběžku je stejné jako jméno celého podmořského útesu – Helen’s Reef je jedním z vrcholků Helen’s Reef), je však složen mj. z diabasu (odrůda gabra). Předpokládá se, že tento výběžek je zhruba o 10 milionů let starší než ostatní hora. (Stroker, 1998)
Útes získal název podle ztroskotání brigantiny Helen z roku 1824. Tato loď najela na jeden z vrcholků Helen’s Reef, Hasselwood Rock.
2.1. Geologický vývoj
Helen’s Reef je vyvrásněná hora vyvřelého původu, v současné době téměř celá zaplavená, která však nejspíše vznikala nad hladinou oceánu, tedy za suchozemských podmínek. A to když se Rockall Plateau ještě vyskytovala nad úrovní moře jako mikrokontinent [viz kapitola 1.5]. Předpokládá se, že tato sopka vznikla asi před 50 miliony let (v období křídy) [viz kapitola 2.2.3]. Příčinou sopečné aktivity byl pohyb Euroasijské a Severoamerické litosférické desky, mezi nimiž vznikal třením velký tlak, čímž došlo k úniku magmatu. Ten dal vzniknout sopce Helen’s Reef. (Stroker, 1998; Moores, 1997)
Posléze se však obě desky začaly opět oddalovat (dnes se tato rychlost udává v centimetrech za rok), což mělo za následek, že se původně sopka Helen’s Reef dostala mimo tento zlom, a stala se nečinnou (dnes je považována za vyhaslou). Stejný pohyb nejspíš způsobil téměř kompletní potopení tohoto vulkánu. (Moores, 1997)
2.2. Geomorfologie
Rockall je nejvyšším vrcholem dříve zmíněné zaplavené sopky, není však jediným. Ze známých vrcholů jsou zde ještě Hasselwood Rock, Helen’s Reef a nejspíš ještě mnohé jiné, žádné z nich však nebyly zdaleka tak popsané jako Rockall.
Kolem skály Rockall, ležící v nejvyšších místech Helen’s Reef, je hloubka oceánu velice malá: v těsné blízkosti skaliska jen 35-55 m. Takto malá hloubka zasahuje stovky metrů od Rockallu, na severozápadě až 800 m. Podobné mělčiny jsou také několik desítek metrů kolem Helen’s Reef. (Macintosh, 1946)
2.2.1. Rockall
2.2.1.1. Poloha
Rockall se nachází na souřadnicích 57° 35’ 48’’ severní šířky a 13° 41’ 19’’ západní délky. To je 301,4 km na západ od nejbližší souše – neobydleného ostrova Svatá Kilda (Saint Kilda), 367 km od nejbližšího sídla Air an Runair na ostrově Severní Uist (North Uist) v souostroví Vnější Hebridy a 461,5 km od nejbližšího bodu ostrova Velká Británie (Ardnamunchan Point ve Skotsku). To je současně 424 km severozápadně od nejbližšího bodu Bloody Foreland kraje Donegal v Irsku. [viz obr. 6]
Podle výnosu britského parlamentu - The Island of Rockall Act [viz kapitoly 3.4/1972 a 4] je Rockall administrativně částí ostrova Harris. Ten je součástí skotského hrabství Inverness (Isle of Harris, Inverness-shire). Tím je formálně připojen ke Spojenému království Velké Británie a Severního Irska.
2.2.1.2. Biosféra
První snahy o poznání a popsání života na Rockallu se datují již do počátku 19. století. Nejdetailnější a nejkonkrétnější popis však pochází od přírodovědce Jamese Fishera, který byl na ostrově r. 1955 jako jeden ze čtyř mužů formálně ustanovujících Rockall jako součást Spojeného království.
Vzhledem k velikosti a krajně nepříznivým přírodním podmínkám je na Rockallu poměrně bohaté zastoupení živočichů: motolice (Trematode), plážovka (Littorina rudis), různonožec (Hyale nilssoni), vířník (Rotifer), roztoči (Hyadesia fusca, Ameronothrus). (Heines) Z ptactva zde byly spatřeny druhy jako buřňák lední (Fulmarus glaciaris), terej bílý (Sula bassana), racek atlantický (Larus atricilla) nebo alkoun (Plotus), kteří skálu používají pro odpočinek na své cestě přes Atlantik. Terej a alkoun byli také spatřeni, jak se zde pokouší na svět přivést mladé. (Goudman, 2006) [viz obr. 2-5]
Podél hladiny se táhne vrstva mořských řas (většinou hnědých) Alaria esculenta, na vodu méně náročné druhy se pak místy táhnou až k vrcholu. Hnědé řasy jsou pozorovatelné až do třetiny výšky, zhruba kolem poloviny výšky ostrova se nachází skupinky řas modro-zelených, nad nimiž se vyskytuje řasa oranžovo-hnědá. (Holland, 1975)
2.2.1.3. Geologie
První vzorky minerálů a hornin byly sbírány v průběhu 19. století, ale první detailní petrologické a chemické popisy byly provedeny J. W. Juddem v roce 1897 a H. S. Washingtonem v roce 1914. Geologický vývoj ostrova vysvětlil P. A. Sabine roku 1960, na kterého navázal R. K. Harrison, který čerpal poznatky z expedic v letech 1971 a 1972.
Rockall je jedním ze dvou míst Britské třetihorní sopečné oblasti (British Tertiary Volcanic Province), kde se vyskytuje alkalická žula. Objevují se zde neobvyklé minerály jako elpidit, leukofosfid nebo Ba-Zr minerál zvaný bazirit. Ten zde byl objeven při výpravě roku 1975, jeho chemický vzorec je BaZrSi3O9). (Ellis, 1992)
Rockall je složen z mírně hrubozrné alkalické žuly s relativně větším obsahem sodíku a draslíku. Místy je žula jemnější (prealkalická žula a xenolit) a tmavší (aegirin, riebeckit). Zastoupení minerálů v žule na Rockallu je následující: 22% křemen, 53% živec, 23% železo-hořčíkové minerály a 2% další. Část žuly s nejvyšším obsahem železo-hořčíkových minerálů (68%) byla nazvána jako rockallit (nebo také rockellit). Tato hornina se jinde na světě prakticky nevyskytuje (velice podobná hornina byla nalezena pouze na Madagaskaru - fasibilikit). V mase žuly se vyskytují dutiny obložené variantami minerálů jako elpidit, leukofosfid nebo bazirit (zmíněný výše). V elpiditu a apatitu může být začleněn monazit. (Ellis, 1992)
Vznik této žuly byl datován do období circa před 52 milióny let (Ellis, 1992). Moores (1997) uvádí stáří horniny 60 ± 10 Ma [viz kapitola 1.5]. Žula mohla vzniknout jako podpovrchová tavenina na pokraji většího erupčního pole v době ústupu magmatických výlevů. Je srovnatelná s žulou na některých ostrovech Skotska a na východním pobřeží Grónska.
Povrch skalního masívu výše nad obvyklou úrovní hladiny je pokryt guánem (jehož zdrojem jsou ptačí exkrementy), které se zde ukládalo v dlouhém časovém úseku, kdy bylo skalisko využíváno jako útočiště ptáků [viz kapitola 2.2.1.2]. Výrazně bílá vrstva zhutnělého guána má většinou tloušťku kolem 1 mm, místy je však silnější, jinde naopak chybí. Zdá se však, že guána postupně ubývá. Pravděpodobnou příčinou tohoto jevu je to, že Rockall byl vrcholkem většího ostrova a ptactva zde bylo podstatně více než dnes, takže se tvořila mohutnější vrstva. Současný počet ptáků neumožňuje obnovu guána. I přesto však tato krusta stále podstatnou měrou chrání skálu před erozí. (Holland, 1975) [vrstva guána je patrná na obr. 4-5]
O Rockallu je známo, že se v okruhu 3 až 5 km kolem něj (zvláště na sever a severovýchod) vyskytují magnetické vlny, které narušují magnetické působení obou světových pólů, a je proto těžké určit přesnou orientaci skály vůči světovým magnetickým pólům. Macintosh (1946) uvádí působnost těchto vln až 10 mil. Za tyto anomálie je nejspíše zodpovědný minerál troktolit, nacházející se v geologické stavbě Helen’s Reefu. (Holland, 1975; Blacker, 1982)
2.2.1.4. Geomorfologie
Samotné skalisko má přibližně tvar jehlanu. Východní strana dosahuje při hladině délky 31m a je téměř svislá, stejně tak jako severní strana, dlouhá při hladině 25 m. Obě spolu svírají téměř pravý úhel. Jihozápadní strana je již poněkud pozvolnější (se sklonem okolo 45°) a u mořské hladiny má tvar oblouku, čímž propojuje obě již zmíněné strany. Celková rozloha (základny) skaliska je pouhých 624 m2. Necelých pět metrů pod vrcholem se nachází tzv. Hall’s Ledge (Hallova římsa, nazvaná r. 1955 podle objevitele ostrova). Má rozměry 3,5 m krát 1,3 m a je téměř vodorovná. (Holland, 1975) [tento popis je patrný z obr. 1 a obr. 2-5]
Výška skaliska, počítaná od hladiny moře, se dá přesně určit jen velice stěží, respektive vůbec, neboť i za klidného počasí hladina kolísá v rozmezí metrů. Původní výška byla udávána kolem 21,4 m (70 stop; rozdíly podle různých měření). V říjnu 1971, při odstřelu vrcholu, byla výška redukována na 19,2 m (63 stop). Tím vznikla na vrcholu další malá plošina, na kterou bylo rok po odstřelu připevněno navigační světlo. [viz obr. 26] (Navigační zařízení bylo na vrcholu nejspíše umístěno už roku 1959, to však bylo smeteno nedlouho po jeho instalaci.) Zdrojem energie nového zařízení byly baterie, které musely být dvakrát do roka vyměňovány. (Holland, 1975) Roku 1997, když ostrov dočasně obývali dobrovolníci Greenpeace, připevnili k signalizaci solární panel jako alternativní zdroj vůči bateriím. O rok později pak navigační světlo vyměnili zcela. [viz obr. 34] To však nevydrželo déle než do roku 2005.
2.2.2. Hasselwood Rock
Hasselwood Rock je skalisko, jehož půdorys dosahuje méně než poloviny rozlohy Rockallu. Vyčnívá nad hladinu Atlantického oceánu jen do výšky kolem 1 m (za klidného počasí), a to asi 160 m severně od Rockallu. (Blacker, 1982; Holland, 1975; Macintosh, 1946; Blunt, 1868)
2.2.3. Helen’s Reef
Helen’s Reef je zcela potopený vrchol stejnojmenné sopky, nazvaný nejspíše (mylně) podle lodi Helen, ztroskotané r. 1824 na Hasselwood Rocku. Je neustále pod hladinou (cca 1,8 m; podle výšky vody), poznat je pouze podle příboje za horšího počasí. Leží zhruba 3,2 km východně od Rockallu. (Blacker, 1982; Holland, 1975; Macintosh, 1946; Blunt, 1868)
Je zajímavé, že na rozdíl od zbytku masívu (podmořské hory Helen’s Reef), který se skládá z žuly a čediče, je tento jeho výběžek složen převážně z diabasu. Podobně je také Helen’s Reef mnohem starší, jeho vznik se datuje kolem 81 Ma. (Stroker, 1998)
Je pravděpodobné, že 80 až 100 m jižně od Rockallu leží další blíže neurčený podmořský útes. (Holland, 1975) Asi 1100 m jižně a 950 m severně od Rockallu se nachází hřbety s hloubkou nižší než 75 m. Podle britského námořnictva (1974; Blacker, 1982) je mnoho dalších vrcholů v pásu, který se táhne 11 km východně a 14,5 km severoseverovýchodně od ostrova. Šířka tohoto pásu je 130 m a vrcholy dosahují výšky mezi 65 m a 110 m p. m.
3. Rockall (kulturní hledisko)
3.1. Etymologie
Rockall se poprvé objevuje na portugalské mapě, kde je roku 1550 zmíněn jako „Rochol“ (Holland, 1975). Holland (1975) však tuto zmínku označuje jako „nejistou“. Jistě je ostrov zaznačen na mapě z roku 1606 jako „Rocol“. Další rané formy jeho jména jsou „Rokel“, „Rookol“ nebo „Rokele“. V roce 1698 se objevuje jako „Rokol“. (Holland, 1975; Macintosh, 1946) Obyvatelům Svaté Kildy, ostatních ostrovů Hebrid a snad i části Skotska je znám jako „Rokabarra“ nebo „Rocabarraigh“ (čteno stejně, rozdíl je pouze v zápisu, zda je angl. nebo skotský). (Macintosh, 1946; Martin, 1698)
Norové mají v místech, kde se nachází Rockall, na starých mapách zaznačen Friesland. Slovo znamená v norštině písčiny nebo mělčiny, a je určitá pravděpodobnost, že jím opravdu značí Rockall a okolní mělké vody. (Macintosh, 1946; Greenpeace UK)
Smyšlený ostrov Frislandt se objevuje také na některých mapách 16. a 17. století, ovšem podstatně severněji než norský Friesland; je lokalizován jižně od Islandu nebo jinde na severu Atlantiku a je poměrně rozlehlý. Není příliš pravděpodobné, že by tento ostrov znázorňoval Rockall, i když je možné, že je jeho existencí ovlivněn (spíš má však původ v norském Frieslandu).
První literární zmínka o Rockallu pochází od Martina Martina, rodáka z Hebrid, který při popisu ostrovů Svaté Kildy v knize Late Voyage To Saint Kilda (Pozdní cesta na Svatou Kildu, 1698) uvádí: „… a odtud dále leží Rokol, malá skála šedesát starých mil (tj. zhruba 330 km) na západ od Svaté Kildy; obyvatelé těchto ostrovů ji nazývají Rokabarra; …“. Ke své knize také přikládá mapu těchto ostrovů, na níž je Rockall zaznačen. Podobné informace uvádí i ve své další knize A Description of the Western Islands of Scotland – Popis západních skotských ostrovů, vydané r. 1703 (cesta na Svatou Kildu je jednou z kapitol této knihy). (Martin, 1698)
Původ jména je nezřejmý, předpokládá se však, že pochází z keltského (skotská keltština) slova Sgeir Rocail, znamenající něco jako burácející mořská skála. Slovo Rocail také může znamenat trhající nebo párající. (server Wikipedia)
Lidový název Rocabarraigh vznikl pravděpodobně ze dvou slov – roca z keltského rocail (výše) a barraigh (bar-ey), které je ve staré irštině obvyklou součástí místopisných názvů. (Macintosh, 1946)
Název Rockall byl použit poprvé roku 1811, když byla na skalisko vedena první zaznamenaná výprava, již popisuje Basil Hall. Od té doby je uváděna tato verze názvu. Podle některých teorií název vznikl složením slov rock (angl. skála) a all ze jména velitele výpravy Halla, jelikož Britové rádi vynechávají znělé „H“. Tyto předpoklady jsou však zřetelně mylné, vzhledem k daleko staršímu původu slova. (Holland, 1975; Macintosh, 1946)
3.2. Mytologie
Podle pověstí je Rockall jediným pozůstatkem po Království brazilském (nikoli současné zemi), které bylo v keltské mytologii Západní zemí věčného mládí. (Goudman, 2006) V některých mapách (16. a 17. století) se však západně od Irska nachází mytický ostrov Brazil, a je tedy možné, že jsou tyto dva ostrovy v mytologii původně totožné (tzn. že tyto pověsti přisuzují Rockallu význam ostrova Brazil). Ve skutečnosti žádný takový ostrov neexistuje. Dá se předpokládat, že byl spíše tento smyšlený ostrov ovlivněn pověstmi a nejasnou existencí „jakéhosi“ ostrova v oněch končinách Atlantiku (tj. existencí Rockallu). Na mnoha mapách z tohoto období se v oblasti vyskytuje více smyšlených ostrovů (jako ostrovy Buss a Verde, nebo Ostrov Svatého Brendana [viz kapitola 3.4/530] a mnohé další). [viz obr. 37]
Podle irského bájesloví vznikl Rockall tak, že jeden z irských národních hrdinů Fionn mac Cumhaill urval kus země a hodil jej proti nepříteli. Jenže minul a drn přistál v Irském moři (dnešní Isle of Man) a oddělivší se oblázek dopadl tam, kde je dnes Rockall. (McCarthy)
Ve skotské (keltské) mytologii figuruje Rocabarraigh jako mytická skála, která se má objevit celkem třikrát, a to naposledy na sklonku všech časů. „Nuair a thig Rocabarra ris, is dual gun teid an Saoghal a sgrios“ – Až se Rocabarra vrátí, svět bude nejspíš na pokraji zániku. (Macintosh, 1946) Název Rocabarraig nemusí označovat přímo Rockall, dá se však předpokládat, že vznikl na základě nezřetelných zpráv o něm.
3.3. Povědomí a rybolov
O přítomnosti Rockallu vědí lidé v jeho okolí (tedy na západním pobřeží Skotska a severozápadním pobřeží Irska) již odedávna. O tom svědčí zmínky v mytologiích, stejně tak jako například skutečnost, že již v šestém století měl Rockall navštívit irský mnich svatý Brendan. (Symmons, 1998; Schippke; Ireland Information Guide)
Od kdy přesně byly vody v okolí Rockallu navštěvovány rybářskými loděmi za účelem rybolovu se neví. Je však jasné, že shetlandští rybáři zde lovili již na počátku devatenáctého století a nizozemští ještě před nimi. Objevitel Basil Hall uvádí, že v době, kdy pluli kolem Rockallu (1810), byl v oblasti značně rušný provoz a že byl ostrůvek dobře znám zvláště baltským obchodníkům. Sezónně v těchto vodách rybáři lovili od května do poloviny srpna, pak lodě odplouvaly na letní lov tresek k Islandu. Vrcholu dosáhlo ruční rybaření v oblasti Rockall Bank okolo roku 1870. (Blacker, 1982)
Původní plachetnice s vlečnými sítěmi – traulery – od začátku dvacátého století postupně střídaly parou poháněné lodě. První dva parníky tudy propluly roku 1889. Na konci devatenáctého století již šalupy (bez strojního pohonu) vzdaly virtuální boj s parníky a parními traulery. Celkového vrcholu dosáhl britský rybolov na Rockall Bank v roce 1936, kdy bylo zaznamenáno 530 vyplutí s celkovým úlovkem 10 076 tun ryb (z toho 6 502 tun tresek). (Blacker, 1982)
3.4. Historie
(letopočty v závorce pojednávají o událostech neproběhnuvších přímo na Rockallu, ale týkajících se jej):
(530 (?)) – Irský mnich Svatý Brendan měl podle dvou zdrojů (Schippke, Ireland Information Guide) plout v první polovině šestého století kolem ostrova a popsat jej jako „skála Rocoll, 20 m vysoká skála v Atlantickém oceánu“. Také prý uváděl, že již tehdy byl ostrov znám. Měl jej vidět (případně i navštívit) na své proslulé sedmileté cestě po mořích a jejich divech. Během té, jak se někteří odborníci domnívají, doplul až k Severní Americe. Na důkaz této možnosti v roce 1976 podnikl podobnou cestu Irsko – Hebridy – Faerské ostrovy – Island – Newfoundland dobrodruh Tim Severin v rekonstrukci dobové lodě. Popisoval, že to byla cesta podobná, jak je vylíčena ona pouť Svatého Brendana v latinském díle Navigatio Sancti Brendani Abbatis.
Tato kniha pochází nejspíše z osmého století, nicméně o ostrovu Rocoll není v tomto díle ani nikde jinde v Brendanově životě žádná zmínka (sám navíc žádné dílo nenapsal). Je sice možné, že na své cestě Brendan kolem Rockallu plul, ale nezmiňuje jej. Zakreslení smyšleného Ostrova Svatého Brendana [viz kapitola 3.2] západně od Skotska na mapách z 16. a 17. století nejspíš předpokládá objevení tohoto ostrova Brendanem na jeho pouti. V díle Navigatio Sancti Brendani Abbatis je popsáno mnoho ostrovů, avšak příliš nejasně na to, aby se z něj dala určit jejich poloha. (anonym v překladu O’Donoghuea, 1893; Black, 2005)
(1550) – První, nejisté zakreslení Rockallu v mapě (portugalské). (Holland, 1975; Goudman, 2006)
(1606) – První zřejmé zakreslení Rockallu do mapy (Amsterdamský atlas) jako Rocal. Skála byla zaznačena asi 87 mi jinde, než se nachází. (Holland, 1975; Greenpeace UK)
(1607) – Rockall poprvé zakreslen na britské mapě (Admiralty of London); podobně jako v Amsterdamském atlasu asi 87 mi od své skutečné polohy. (Schippke)
1686 (22. srpna) – První zaznamenané ztroskotání, a to obchodní lodě s Francouzy a Španěly (nejspíš na cestě do Ameriky). Zahynulo na 250 cestujících a námořníků, některým se však podařilo na malém člunu doplout na výše zmiňované souostroví Svatá Kilda. Jeho obyvatelé je bohatě pohostili ječmenným chlebem, máslem, sýrem, tereji (terej bílý, mořský pták), vejci atd. (Martin, 1698)
(1771) – Rockall se objevuje na mapě francouzského objevitele jménem Yves-Joseph de Kerguelen-Trémarec poté, co poblíž projížděl (1767). Neví se, jestli ostrov přímo spatřil, ale měl o něm dobré informace, zakreslil ho jen asi o 16 mil severněji, než ostrov leží. Také věděl o přítomnosti Helen’s Reefu [viz kapitola 2.2.3]: „1 starou míli východně od Rokolu je ponořená skála, o kterou se lámou vlny.“ (server Wikipedia) [viz obr. 20]
1810 (8. srpna) - Rockall objeven během strážní cesty severním Atlantikem lodí jeho veličenstva (HMS) Endymion a HMS Princess Charlotte. Ty vedl kapitán Thomas Bladen Capel. Na lodi Endymion byl tehdy pod kapitánem jako vedoucí (angl. master) T. Harvey, který zaznamenal polohu ostrova takto: 57° 39' 32" severní šířky a 13° 31' 16" západní délky, asi 7 mil severozápadně od jeho skutečné polohy. Jediný záznam o objevu ostrova provedl poručík Basil Hall, který svůj popis této výpravy uvádí ve své knize Útržky z cest (Fragments of Voyages and Travels) publikované roku 1831, a to v kapitole číslo VI. [viz text 1 v příloze a obr. 22] Podle některých je od Hallova jména odvozován název ostrova. (Hall, 1831; Macintosh, 1946; server Wikipedia)
1811 (8. září) – Během měření hloubky lavice Rockall Bank [viz kapitola 1.6.1] bylo uskutečněno první zaznamenané přistání na ostrově. A to pod vedením prvního poručíka jménem R. I. Alleyne ze stejné lodi, z níž byl Rockall objeven – HMS Endymion. Té toho času velel kapitán sir William Bolton. Expedici popisuje v již zmíněné knize její účastník Basil Hall. (Hall, 1831; Macintosh, 1946; Holland, 1975) [viz obr. 21]
1812 – Výzkumná loď Leonidas najela na Helen’s Reef [viz kapitola 2.2.3], posádka zahynula. (Goudman, 2006)
1824 – Brigantina Helen plující ze skotského přístavu Dundee do Quebecku ztroskotala na Hasselwood Rocku [viz kapitola 2.2.2]. Počet cestujících neznámý. Zpráva o tragédii hlásala: „Posádka nechala většinu pasažérů se utopit, a to včetně sedmi žen a šesti dětí.“ Podle této lodi se nazývá Helen’s Reef. (Goudman, 2006; Greenpeace UK)
1831 – Výzkumník Britského námořnictva (Royal Admiralty) Capitan A. T. E. Vidal během měření hloubky moře v okolí ostrova z lodě HMS Pike zaznamenal poprvé jeho polohu – 57° 36’ 20’’ severní šířky a 13° 42’ 30’’ západní délky (v mapě námořnictva zaznačeno na a 13° 41’ 32’’). Tyto souřadnice jsou ovšem mírně nepřesné, jelikož jsou měřeny od kostela Bunchara (kraj Donegal, Irsko), jehož souřadnice byly vzhledem k překreslování pozměněny a tím uvedly Vidalovy souřadnice se změnou na 13° 41’ 27’’ západní délky. (Holland, 1975)
1862 – Během léta (červen až srpen; a v létě 1869) probíhal v okolí průzkum mořského dna za účelem vedení transatlantického telegrafického kabelu z HMS Porcupine. Mr. Johnsovi se podařilo během této doby na ostrov doplout, vrcholu však podle všeho nedosáhl. (Macintosh, 1946; Goudman, 2006)
1888 – Pravděpodobně úspěšný pokus o zdolání vrcholu z rybářské šalupy, vypravené z anglického přístavu Grimsby. (McCarthy)
1896 – Miller Christie vedl vědeckou expedici na Rockall na parníku Granuaile vypraveného z přístavu Killybegs v jihozápadním Donegalu (Irsko). Využil finančních zdrojů Irské královské akademie (Royal Irish Academy), která sponzorovala výzkum fauny a flóry. Byl zde přítomen Robert Lloyd Praeger a jeho kolegové. Nicméně během asi čtrnáctidenního kroužení kolem skaliska se jim na ostrově přistát nepodařilo, pokoušeli se celkem dvakrát. Provedli pouze vnější pozorování (barva vody apod.). (Goudman, 2006; Greenpeace UK)
1904 (28. června) – Nehoda dánského parníku Norge, který byl vybudovaný r. 1881 ve skotském Glasgowu. Vyrazil z Kodaně 22. června 1904, o dva dny později zastavil v Oslu a nakonec v Kristiansandu, odkud vyplul 25. června směr New York. Na palubě bylo 727 lidí, z toho 223 dětí pod dvanáct let věku. [viz obr. 24]
Kapitán Valdemar Johannes Gundel se rozhodl pro neobvyklou trasu jižně od Rockallu (po proplutí mezi Orkenejemi a Shetlandami), a to za účelem vyhnout se špatnému počasí. Parník měl kolem snídaně proplouvat na dohled od ostrova. Když už byl kapitán přesvědčen o tom, že jsou dostatečně na jihu, změnil kurz na západ. O patnáct minut později, ráno 28. června 1904, narazil parník do útesu Helen’s Reef [viz kapitola 2.2.3]. K tragédii přispěl mimo jiné příliv (úplněk), hustá mlha a posádkou podceněné proudy.
Během zmatku vzniklého po kolizi se z lodi podařilo spustit pět z osmi člunů. Ty byly zaplněny velice rychle, některé navíc dobíraly lidi i po potopení lodi. Celkem však přežilo jen asi 170 lidí, většinou muži. Mezi nimi byl i kapitán, který odmítl opustit loď a potopil se s ní, avšak posléze byl vytažen z vody a přibrán do člunu. Zachráněné se během následujícího týdne podařilo najít jiným lodím a dopravit je na břeh. Někteří zemřeli na následky cesty v člunech (nedostatek jídla, pití, tepla…). (Davidsen)
1921 (29. června) – Deset dní od vyplutí z přístavu St. Malo se podařilo dvěma námořníkům z francouzské lodi Purquoi-Pas? vystoupit na ostrov. Expedice byla uspořádána francouzským Ministerstvem pro námořnictví za účelem objasnění záhady rockallitu [viz kapitola 2.2.1.3], kterou se od roku 1915 zabýval francouzský profesor Alfred Lacroix. Námořníkům, v jejichž čele byl Jean-Baptiste Charcot, se podařilo zjistit, že rockallit je pouze jakousi žilou v ostatní žulové mase ostrova. (Blot, 1985) [viz obr. 25]
1948 – Blíže neznámý muž doplul k ostrovu na prámu z trauleru Bulby, který byl vypraven z města Fleetwood. (Greenpeace UK)
1955 – Během studené války dostalo Spojené království od USA první vedenou střelu Corporal Type II a potřebovalo ji někde vyzkoušet. Na tento akt byly poměrně přísné požadavky. Těm vyhovoval jeden z ostrovů vnějších Hebrid (South Uist). Tomu byl však Rockall, jakožto nezávislá země, příliš blízko. Bylo tak pro jiné mocnosti možné z něj tento test pozorovat. V dubnu 1955 bylo tajemníkovi britského námořnictva (Secretary of the Admiralty) sděleno, že „jelikož se požadavky odpalování v tomto rozsahu zvyšují, ostrov Rockall, ležící zhruba 200 mil přímo na západ od Hebrid, by mohl být využit nějakou nepřátelskou zemí jako výhodné postavení k pozorování odpalu“. Rockall tedy musel být zabrán jako součást Spojeného království dříve, než bude záměr testování střely uveřejněn.
Na schůzi ministra obrany Harolda Macmillana (nově zvoleného) a premiéra sira Anthonyho Edena bylo domluveno, že připojení Rockallu k britskému impériu proběhne podle starších vzorů. Že tak bude učiněno oficiálním prohlášením Rockallu za britské území přímo na ostrově, a to čtyřmi lidmi. Zároveň bylo také určeno, že tato expedice by měla sloužit i vědě, tudíž by během ní měly být odebrány vzorky (řas). K tomuto byl vybrán britský přírodopisec James Fisher. Ostatní tři členové byli příslušníci vojenského námořnictva (Royal Navy): seržant Brian Peel, desátník A. A. Fraser a první poručík velitel Desmond P. D. Scott, který výpravu vedl.
K této příležitosti byla vybrána loď Jejího veličenstva (HMS) Vidal, shodou okolností nazvaná podle prvního výzkumníka v oblasti kolem Rockallu. To byla první loď s helikoptérou (typu Dragonfly) na palubě. K ostrovu doplula 17. září 1955, kvůli počasí však byla akce přesunuta na další den. 18. září již počasí přálo a všichni čtyři dříve vybraní muži byli spolu s vybavením spuštěni z helikoptéry na Hallovu římsu [viz kapitola 2.2.1.4]. V rychlosti připevnili na skálu trojnožku s podstavcem na vlajku a na Hallovu římsu připevnili plaketu, na níž stálo: „Zmocněním Jejího veličenstva Alžběty II., z boží vůle královny Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a ostatních držav, hlavy Britského společenství (Commonweatlh) a ochránkyně víry, v souladu s pokyny Jejího veličenstva datovanými 14. září 1955, byl dnešního dne proveden výsadek na tento ostrov jménem Rockall z HMS Vidal. Vlajka byla vztyčena a vlastnictví nad ostrovem vyřčeno ve jménu Jejího veličenstva. – R. H. Connel, kapitán, HMS Vidal, 18. září 1955.“
Obřadní povinnosti byly provedeny 18. září přesně v 10:16 GMT. Po ohlášení rádiem na HMS Vidal se čtveřice slavnostně postavila do pozoru. Velitel Scott, povinován Jejím veličenstvem, vztyčil vlajku a prohlásil: „Ve jménu Jejího veličenstva královny Alžběty II. tímto zabírám vlastnictví nad zdejším ostrovem jménem Rockall.“ Během tohoto obřadu byla z lodi Vidal vystřelena salva 21 výstřelů.
Poté, co byly nasbírány geologické i biologické vzorky, byli všichni dopraveni zpět na palubu. Loď se 21. září vrátila do Británie. Zároveň byla tato událost (a tím i přidružení Rockallu ke Spojenému království) 21. září 1955 oficiálně ohlášena a zaznamenána britským námořnictvem. Geologické vzorky byly následně předány Muzeu Geologie v Londýně a Skotskému královskému muzeu v Edinburghu.
Dalšími důvody k zabrání Rockallu mohlo být mj. upevnění si politického postavení Spojeného království. Rockall byl jediným místem na severní polokouli, které mohlo zabrat. Dalším důvodem byla jednoduchost provedení tohoto aktu. V neposlední řadě také utvoření prostoru ke zkoumání oceánu. (MacDonald, 2006)
Po oznámení britského držení Rockallu podal 7. listopadu 1955 J. Abrach Mackay protest. Tento 84letý radní skotského kraje Highlands a člen skotského klanu Mackay oznámil: „Můj starý otec, budiž mu země lehká, zabral tento ostrov pro klan Mackayů v roce 1846 a já nyní požaduji po britském námořnictvu, aby jej vydalo zpátky. Ostrov není jejich.“ Jiný člen rady oznámil novinářům: „Nebylo by překvapivé, kdyby se jednoho dne u Rockallu objevila válečná loď. Nemůžeme si dovolit podceňovat Mackaye.“ Jelikož však toto britská vláda ignorovala, J. Abrach Mackay brzy protesty vzdal. (Goudman, 2006; Greenpeace UK)
1959 – Blíže neurčený počet lidí přistál na Rockallu z torpédoborce HMS Cavendish. Zjistili, že zmizela plaketa z roku 1955 a zůstala pouze noha z podstavce na vlajku. Tito lidé podle všeho nainstalovali k vrcholku navigační světlo a do skály připevnili desku potvrzující jejich pobyt na ostrově. (Holland, 1975; Goudman, 2006; Greenpeace UK)
1967 – Naměřeny dnes udávané souřadnice, podle evropské základny (European datum): 57° 35’ 50’’ severní šířky a 13° 41’ 13’’ západní délky, a to radarem Loran-C z HMS Hecla. Korespondující hodnoty vzhledem k základně vojenského výzkumu (Ordnance Survey datum) jsou 57° 35’ 48’’ severní šířky a 13° 41’ 19’’ západní délky. (Holland, 1975)
1969 (17. dubna) – Z HMS Hecla na ostrově přistálo několik britských námořníků. Na vrcholu roztáhli britskou vlajku a podle deníku The Mail prohlásili: „Tato pevnost zbudovaná přírodou je stále tak britská, jako řeka Temže.“ Podle poručíka Johna Staffersona se však tato výprava konala již 25. března 1969, a to za účelem ornitologických pozorování. (Holland, 1975; Greenpeace UK)
1971 (červen) – 39. regiment královských inženýrů (Royal Eingeneers) odstřelil vrcholek skaliska [viz obr. 39] za účelem následné instalace navigačního světla. Zároveň byla do skály nainstalována plaketa, pojednávající o tomto počinu. (Holland, 1975) [viz obr. 26]
Vzhledem ke zjištění potenciálního zdroje ropy v blízkosti ostrova začátkem 70. let získalo držení Rockallu nový rozměr. Z tohoto důvodu byl (z iniciativy britské vlády) Lordem Campbellem z Croye (Lord Campbell of Croy) navržen Výnos o ostrově Rockall (the Island of Rockall Act), který měl začlenit Rockall administrativně do Spojeného království. (Goudman, 2006)
1972 (červen) – Odložená instalace navigačního světla byla provedena Oddělením pro obchod a průmysl (Department of Trade and Industry). Akce trvala kvůli nepříznivému počasí 15 dní, i když mužstvo lodě Engadine mělo k dispozici dvě helikoptéry (z flotily 816 Squadron). (Holland, 1975; Greenpeace UK)
(1972, 10. února) – Výnos o ostrově Rockall prošel britským parlamentem a získal souhlas královny (Royal Assent). Od této doby je Rockall administrativní součástí okresu Harris, který patří do hrabství Inverness ve Skotsku.
1974 – Vzhledem k předešlým událostem vyslala britská vláda na ostrov další výpravu s rybářskou lodí HMS Tartar. Při té byla na Hallovu římsu postavena strážní budka se dvěma královskými námořníky v plné obřadní výstroji, a vyvěšena britská vlajka. Vše bylo vyfotografováno. K publikaci fotografie došlo až o deset let později u příležitosti dalšího připomenutí toho, že ostrov je britský, 31. května 1985. (Goudman, 2006; Greenpeace UK) [viz obr. 27]
Při této příležitosti Spojené království vyhlásilo 50 mil výhradní zóny kolem ostrova.
1974 (17. července) – Podle jeho vlastních slov na ostrově přistála (pomocí vrtulníku z HMS Tiger) čtyřčlenná posádka, kterou vedl Lt Cdr Ben Chilcott RN: “Našli jsme rozbité navigační světlo a plaketu po našich předchůdcích, dvě další jsme tam připevnili sami.”
1985 – Od 26. května do 4. července (tedy po 40 dní) na Rockallu přebýval ve speciálním bivaku bývalý člen SAS (Speciální britská letecká jednotka, Special Air Service), expert na přežití Tom McClean. První noc měl přespat pod plachtou, posléze si pak nejspíše vybudoval dřevěný přístřešek. Ten pomocí vrtačky, poháněné větrnou turbínou, připevnil ke skále. Čas prý trávil čtením a malováním britské vlajky (Union Jack) na vrcholek skaliska.
Akce byla nejspíše iniciována britskou vládou za účelem eliminace pochyb o Rockallu jakožto britské državě. Rok předtím totiž proběhl neúspěšný neoficiální pokus několika Irů o výsadek na ostrov, vyvěšení irské trikolory a prohlášení jej za součást Irska. Dále za účelem prokázat obyvatelnost ostrova, která je podstatně důležitá vzhledem k míře využitelnosti mílového práva [viz kapitola 4] v okolí ostrova. (Goudman, 2006)
Nicméně McClean sám uváděl, že akce neměla žádný politický podtext. Sponzorovala jej jihoanglická firma Milbury Homes. Povolení k akci obdržel od zastupitele Západních ostrovů jménem Comhairle Nan Eilean. (Greenpeace UK) Stejný čin měl téhož roku učinit anglický veslař John Ridgeway (server Geocities), tuto událost však jiné prameny neuvádějí.
1987 – Šest blíže neurčených rybářů přistálo u ostrova a zdolalo jeho vrcholek.
1992 – Pěti anglickým potápěčům se podařilo vylézt na ostrov; mezi nimi byla i 19 letá žena – 2. žena na Rockallu a zároveň nejmladší člověk na Rockallu.
1997 – Od 10. června do 27. července (po 48 dní) zde pobývalo několik ekologických aktivistů z organizace Greenpeace (Al Baker, Meike Huelsman, Peter Morris, Eric Hejsalaar, and Thomas Neuman; jistý čas zde byl přítomen i fotograf David Sims). Střídali se, většinou byli na ostrově tři. Akce byla uspořádána na protest proti ropnému výzkumu (a případnému využívání ropy) v okolí ostrova. Bydleli v solárním příbytku, který je chránil před nepříznivým počasím. [viz obr. 28-33]
Tito aktivisté Greenpeace vyhlásili globální veřejný stát Waveland. Do něj se mohl (pomocí internetu, apod.) přihlásit jakýkoliv člověk z celé Země a požádat o jeho občanství. Během několika prvních dní bylo zažádáno o stovky pasů. Přitom prohlásili toto: „Obsazením Rockallu vyžadujeme jeho moře pro planetu a všechny její lidi. Nikdo nemá právo uvolnit zdejší ropu do našeho ohroženého ovzduší.“
Aktivisté spolu s veškerým vybavením byli vysazeni na ostrov helikoptérou z jedné ze tří lodí organizace Greenpeace MV (Motor Vessel – motorová loď) Greenpeace. Před odjezdem 27. července byly nejprve vyvěšeny vlajky všech čtyř zemí, které mají zájem využívat plošinu v okolí ostrova (především pro těžbu ropy; tj. Spojené království, Irsko, Dánsko a Island). Následně však byly spuštěny a zároveň nahrazeny vlajkou právě vyhlášeného státu Waveland. 26. července se jim také podařilo opravit staré rozbité navigační světlo a připevnit k němu solární panely jakožto ekologicky nezávadný pohon. (Goudman, 2006; Greenpeace UK; server Geocities)
Projekt Waveland však pokračoval pouze do roku 1999, kdy zkrachovala společnost, která jej sponzorovala. Veškeré tyto protestní akce byly britskou vládou ignorovány.
1998 – V červenci tohoto roku vyměnili aktivisté organizace Greenpeace navigační světlo za zcela nové, rovněž solárně poháněné. V současné době již však podle informací z roku 2005 opět chybí. [viz obr. 34]
2005 (květen) – Ben Fogle se pokusil přistát na ostrově za účelem vyhlášení státu Benland. Zároveň se chtěl prohlásit jeho králem. Nicméně se mu to nepodařilo a podle jeho samotného se skaliska nanejvýš dotkl. (Fogle)
(16. června) – Celkem devíti lidem z žurnalistické organizace Rockall Times se podařilo přistát na ostrově (po neúspěšném pokusu z roku 2003). Vyhlásili (spíše recesivně) Lidovou republiku, bez jakékoliv odezvy. (McCarthy)
Při stejné expedici (zárověň s Rockall Times) se podařilo několika radioamatérům připlout na ostrov za (zdařilým) účelem jeho „aktivace“. Zjistili, že navigační světlo (z roku 1998) bylo zničeno.
2007, 27. srpna – Ve 14:30 hodin projížděl kolem Rockallu Křižník 321B, ale příliš daleko na pořízení seriózních fotografií. (Sherwin T. et al., 2007)
2008 – Šestičlenná posádka přistála na ostrově v rámci expedice Island Man Adventures s Andy Strangewayem v čele. Mark Lumsden, Innes Smith a Ian Stephen vylezli až na vrchol, Charles A. Veley, Martyn Simpson a David Langan zvládli pouze se na ostrov dostat. Všichni na skálu doplavali z lodě Elinca v neoprenu, a to postupně (vzhledem k tomu, že byl na palubě jen jeden). Andy Strangeway se na ostrov nedostal vůbec. (Maciver, 2008) [z této expedice pochází obr. 2-5]
2009 – Pět belgických radioamatérů (z The Rockall Team [rockall.be]) se neúspěšně pokoušelo o to dostat se na ostrov a zprovoznit na něm krátkodobé vysílání. Zrušeno kvůli zcela nepříznivému počasí.
(2010, 4. května) – Comhairle nan Eilean Siar, zástupce Rady západních ostrovů (Western Isles Council), udělil povolení o reinstalaci plakety Jejího veličenstva Alžběty II. (původní byla na ostrov nainstalována běhemm obsazení Rockallu spojeným královstvím v r. 1955) Andymu Strangewayovi. Během plánované expedice v roce 2011 vedené Strangewayem by měla být opět připevněna do skaliska. Vzhledem k pokračujícímu sporu o Rockall Plateau způsobila tato událost celkem velké pozdvižení v lokálních médiích (Yorkshire Post, Irish Times, BBC York,...).
4. Spor o podmořskou plošinu Rockall Plateau (ekonomická sféra)
Pozice podmořské plošiny Rockall Plateau mezi čtyřmi státy (Dánskem díky Faerským ostrovům, Irskem, Islandem a Spojeným královstvím) a její potenciální využití zákonitě ústí do politického sporu mezi těmito státy. Ten postupně vzniká po druhé světové válce, kdy státy rozšiřují rybářské (nebo jinak zvané) zóny kolem svého pobřeží. Tyto zóny každý stát považuje za své a nepouští do něj cizí lodě.
Další spor vzniká na počátku 70. let 20. století. Tehdy bylo zjištěno, že pod výše popisovanou plošinou Rockall Plateau se nejspíše vyskytují bohatá naleziště fosilních paliv. A všechny čtyři státy mají zájem na využití těchto zdrojů. Každý z nich zasahuje částečně na plošinu podle kritérií obou dále popisovaných smluv (Úmluva OSN o kontinentálním šelfu, 1958 a Úmluva OSN o mořském právu, 1982). Nárokují si však většinu území plošiny (rovněž podle různých kritérií) a jednotlivé nároky států se z velké části překrývají.
Jedná se o dva různé spory: spor o moře jakožto vodní sloupec (ohledně rybolovu) a spor o mořské dno a jeho podloží (využití nerostných surovin). Většina moře nad Rockall Plateau se nachází dál než 200 nm od pobřeží všech čtyř zemí. Není tedy součástí výsostné hospodářské (rybářské) zóny ani jedné z nich, jedná se o volné moře, které mohou využívat všechny státy [viz odstavec Volné moře v textu 2.2 v příloze]. Spor vniká pouze v oblastech, kam zasahují 200 mílová pásma dvou nebo více zemí, a je třeba vymezit hranici mezi nimi. Ta byla ve většině případů již stanovena. Dalším sporným územím je 200 mílová zóna kolem Rockallu, kterou kromě Spojeného království nikdo neuznává.
Nicméně oba tyto spory, jak o moře, tak o jeho dno, jsou vzájemně propojené a částečně závislé. I když v obou zmíněných smlouvách se říká, že kontinentální šelf (mořské dno) a výhradní hospodářská (rybářská) zóna jsou dvě nezávislé věci.
4.1. Připojení Rockallu ke Spojenému království
18. září 1955 přesně v 10:16 GMT byl Rockall prohlášen za britské teritorium, a to podle slov britské královny Alžběty II. „za účelem zabránění možnosti trapných protinároků na ostrov, když už měl být jednou spuštěn projekt testování vedených střel na Hebridách“ [viz kapitola 3.4/1955]. Tato událost nebyla žádnými jinými mocnostmi potvrzena ani připomínkována (nebylo tomu zapotřebí). (MacDonald, 2006)
Nicméně když se počátkem 70. let podařilo objevit potenciální naleziště ropy, politická kontrola Rockallu mohla najednou nabýt nového významu. Nejspíš (mj.) z tohoto důvodu 10. prosince 1972 britský parlament schválil Výnos o ostrově Rockall (Island of Rockall Act) [viz kapitola 3.4/1972]. Ten začleňuje Rockall zcela (administrativně) do Skotska a ostrov je tedy bezpodmínečně součástí Spojeného království. Okolní skaliska (Hasselwood Rock, Hellen’s Reef) jsou podle něj součástí výsostných vod Rockallu. Tento krok však nebyl nikým uznán a o přiřazení ostrova ke Spojenému království bylo i nadále pochybováno. (Goudman, 2006)
4.2. Úmluva OSN o pevninském šelfu
Po druhé světové válce si pobřežní státy začaly vyhrazovat nárok na zvětšení svých vod. Tím byla iniciována první konference OSN o mořském právu, konaná v Ženevě od roku 1956. Jejím výstupem byly čtyři smlouvy, schválené 29. dubna 1958: Úmluva o pobřežních vodách a přilehlé zóně (Convention on the Territorial Sea and Contiguous zone), Úmluva o pevninském šelfu (Convention on the Continental Shelf), Úmluva o volném moři (Convention on the High Sea) a Úmluva o rybaření a ochraně živých zdrojů volného moře (Convention on the Fishing and Conservation of Living Resources of the High Sea). Tyto smlouvy stanovují pravidla využívání moře z hlediska mezinárodního práva. Úmluva o pevninském šelfu vstoupila v platnost 10. června 1964. [definice pevninského šelfu podle této smlouvy – text 2.1 v příloze]
Uvádí se v ní, že každá přímořská země má výsostné právo na výzkum a využití pevninského šelfu kolem svého pobřeží. Tím pádem by mohlo Spojené království vyžadovat výsostné právo na celou plošinu Rockall Plateau. A to z toho důvodu, že Rockall je jediným výběžkem čnícím nad hladinu z této podmořské plošiny, a že je britský. Nicméně žádný z ostatních států neuznal příslušnost ostrova ke Spojenému království. Tím pádem neuznávají jako britskou ani plošinu Rockall Plateau, neboť leží na jiném šelfu než Velká Británie [viz kapitola 1.1]. A nárokují si tuto plošinu za svou.
4.3. Tresčí války
Ve druhé polovině dvacátého století probíhaly mezi Spojeným královstvím a Islandem celkem tři tzv. tresčí války (Cod Wars, nazvané jako parafráze ke studené válce Cold War), podle všeho bez obětí na životech. Šlo v nich o území, v němž mohou lovit britské lodě. Spočívaly v přeřezávání vlečných lan u sítí britských traulerů islandskou pobřežní stráží a v najíždění britských vojenských lodí do lodí islandských.
První trvala od září do listopadu roku 1958. Byla vyprovokovaná rozšířením rybářské zóny kolem Islandu, do které nemohly britské lodě, ze 4 na 12 nm. Vedla k oboustranné dohodě, že s dalšími spory půjdou obě strany k Mezinárodnímu soudnímu dvoru (International Court of Justice).
Druhá trvala od září do listopadu 1972 a byla vyprovokována rozšířením rybářské zóny kolem Islandu na 50 nm. Vzhledem k vyhrožování Islandu, že opustí NATO, vedla k omezení britského rybolovu v jistých částech této 50 nm zóny. Důsledkem bylo snížení hmotnosti úlovků britských rybářů na celkem 130 000 tun ročně.
O tři roky později, po vypršení této dohody, vypukla třetí tresčí válka, „nejkrutější“. Trvala od listopadu 1975 do června 1976, byla vyprovokovaná zvětšením výsostné zóny kolem Islandu na 200 nm. Ze stejných důvodů jako druhá vedla k uznání této zóny Spojeným královstvím. (server Wikipedia)
4.4. Britské nároky v 70. a 80. letech
V roce 1974 Spojené království postavilo na Rockallu strážní budku se dvěma strážníky v plné slavnostní výstroji. [viz kapitola 3.4/1974; obr. 27] Cílem tohoto aktu byla snaha demonstrovat britskou vládu nad ostrovem. Nicméně příslušnost ostrova k Británii opět nebyla mezinárodně uznána.
Zároveň také Spojené království vyhlásilo, že šelf kolem Rockallu (asi 130 000 čtverečních kilometrů) náleží k jeho území. Nebylo však určeno, zda díky přítomnosti Rockallu na tomto šelfu a příslušnosti ostrova ke Spojenému království, nebo jinou souvislostí. Nejspíše pak kvůli blízkosti skotské pevniny. To, že Spojené království z části spoléhá na Rockall v otázce vlastnění plošiny Rockall Plateau, uvedl až 22. ledna 1975 Lord Advocate (předseda skotské vlády).
Do třetice Spojené království vyhlásilo kolem ostrova 50 mil rybářské zóny, do které neměla být vpuštěna bez povolení žádná loď jiné než britské příslušnosti. Spojené království tak patrně učinilo v reakci na uznání 50 mílové zóny kolem pobřeží Islandu o rok dříve. Toto bylo odvoláno až o více než dvacet let později, zároveň s ratifikací Smlouvy o mořském právu. Žádný z ostatních států tyto nároky neuznal ani nedodržoval. (Goudman, 2006; Symmons, 1998)
Dva roky poté, co Spojené království vyhlásilo svou rybářskou zónu 50 mil kolem ostrova Rockall, tuto hranici ještě prodloužilo. A to v zákoně vymezujícím rybářské zóny Spojeného království (Fishery Limits Act, 1976). Jsou v něm uvedeny přesné hranice této zóny, počítané v okruhu 200 nm od pobřeží britského území (mj. Rockallu). Tento čin mohl být proveden jako reflexe uznání 200 mílové zóny kolem Islandu o necelý rok dříve.
Dánsko ani Island příslušnost Rockallu ke Spojenému království nijak nepopírá a uznává jeho teritoriální vody (12 nm). Nicméně jeho rybářskou zónu tyto státy neuznaly. Ta se totiž částečně kryje s rybářskými zónami těchto států (s výhradní hospodářskou zónou v případě Islandu).
Na rozdíl od toho Irsko, které neuznává britské nároky na ostrov, teritoriální vody kolem něj odmítá. Bylo jedním z největších zastánců přidání odstavce 121(3) o neobydlitelných ostrovech do Úmluvy o mořském právu [viz odstavec Ostrov v textu 2.2 v příloze]. Tím rybářskou (výhradní hospodářskou) zónu kolem Rockallu označilo za nevymahatelnou. Stejně tak jakékoliv vymezování britského pevninského šelfu v závislosti na Rockallu. (Symmons, 1998)
Co se týče náležitosti ostrova Rockall samotného ke Spojenému království, další pokus o důkaz „britskosti“ ostrova byl proveden roku 1985. Tehdy na něj byl britskou vládou vyslán expert na přežití Tom McClean, aby zde v jakési bezpečnostní buňce připevněné ke skále přežíval po čtyřicet dní [viz kapitola 3.4/1985]. Měl tím pravděpodobně demonstrovat politickou příslušnost ostrova. Dalším možným důvodem byla definice ostrova v tehdy nově vzniklé Úmluvě OSN o mořském právu [viz kapitola 4.6], kde se říká, že „skály, které člověk nemůže obývat, nebo nemohou vydržovat vlastní ekonomický život, nemají právo ani na výhradní hospodářskou zónu, ani jim není přisuzován pevninský šelf“. Touto akcí se tedy Spojené království mohlo pokusit o prokázání obyvatelnosti ostrova a tím mu přisoudit tato práva. (Goudman, 2006; Greenpeace UK)
4.5. Vymezení požadavků na plošinu
7. listopadu 1988, kdy ještě Úmluva o mořském právu nebyla ratifikována ani jednou z těchto dvou zemí, uzavřelo Spojené království s Irskem dohodu Continental Shelf Agreement (Agreement between the Government of Ireland and the Government of the United Kingdom concerning the Delimination of Areas of the Continental Shelf between the Two Countries). Ta vymezovala jejich vzájemné hranice na podmořských územích mezi oběma státy. Existenci Rockallu tato smlouva nebere v potaz. Ostrov (?) je ignorován – možná spíše není považován za ostrov jako takový. Podle irské strany byla sepsána s ohledem na zmíněnou nově vzniklou Úmluvu, podle níž Rockall spadá do kategorie „neobydlitelný ostrov“, takže nemá na kontinentální šelf právo. Dohoda Continental Shelf Agreement vymezuje mj. hranice pevninského šelfu mezi těmito dvěma státy na plošině Rockall Plateau, bez ohledu na ostatní dva státy (Island a Dánsko).
Dánsko své požadavky na pevninský šelf Rockall Plateau vymezilo 7. května 1985. Island o tři dny později, 10. května 1985. Spojené království i Irsko je vymezili dříve, nicméně nyní (1988) byly ve smlouvě Continental Shelf Agreement vzájemně zkombinovány tak, že již neexistovala žádná část šelfu, o kterou by se mohly vést další spory. [viz obr. 35]
Požadavky Dánska i Islandu se navzájem téměř celou rozlohou překrývají, stejně tak se překrývají s požadavky Spojeného království a Irska. Nároky Islandu jsou více expanzivní nežli nároky dánské, zasahují až k hranici 200 nm od pobřeží Spojeného království i Irska. (Symmons, 1998)
V březnu roku 1994 britská rybářská loď HMS Orkney (nebo Norna) zadržela loď Rex vlastněnou Islandem, neboť lovila v britské rybářské zóně kolem Rockallu. Posléze se však ukázalo, že loď pluje pod vlajkou Kypru (čímž byly kyperské úřady značně zmateny), a byl pokutován kapitán, Elrand Olson z Faerských ostrovů, a to částkou 12 500 liber. Další lodí, která byla zadržena v britských vodách, byla Atlantic Hope, plující pod vlajkou Belize. Byl jí zabaven veškerý úlovek. (Greenpeace UK)
4.6. Úmluva OSN o mořském právu
Vzhledem k nedošetření a nepřesnému uvedení některých záležitostí ve smlouvách z první konference OSN o mořském právu se vedla r. 1960 v Ženevě konference druhá, avšak bez výsledků. Roku 1973 byla uspořádaná třetí konference, která probíhala za účasti více než 160 zemí původně v New Yorku, později v dalších městech (Caracas, atd.). Skončila roku 1982, kdy byla odhlasována Úmluva OSN o mořském právu (United Nations Convention on the Law of the Sea); pro hlasovalo 130 států, 4 byly proti, 17 států se zdrželo. Úmluva vstoupila v platnost rok po ratifikaci 60. státem, 16. listopadu 1994. [některé definice z této smlouvy – text 2.2 v příloze]
Tuto smlouvu ratifikovaly všechny čtyři státy zainteresované ve sporu o plošinu Rockall Plateau – Island jako první 26. ledna 1985, Irsko 21. ledna 1996, Spojené království 25. července 1997 a Dánsko 16. listopadu 2004. Jedná se tedy o společné stanovisko, které by problém mělo pomoci vyřešit.
Tato smlouva definuje pevninský šelf poněkud přesněji, než smlouva předchozí. Uvádí, že „stát může mít výsostné právo nad pevninským šelfem, pokud pevninský šelf leží do 350 nm (zhruba 650 km) od pobřeží státu, nebo do 100 nm (185 km) od hloubkové vrstevnice 2500 m“. Neříká však, že se musí jednat o jednolitý masív šelfu, tedy o stejný šelf, na němž stát leží. Všechny čtyři státy výše uvedenými kritérii zasahují do Rockall Plateau a mohou tedy této plošiny výsostně využívat. Tím mezi nimi vzniká spor o plošinu Rockall Plateau, resp. se touto smlouvou spor neřeší, ale pouze ošetřuje.
Ve výše uvedené listině se také uvádí, že „v případě nároku více států na některou oblast se tato situace bude řešit vzájemnou dohodou mezi zapojenými státy. Pokud tak nebude učiněno, situace se vyřeší u Komise pro vymezení pevninského šelfu (United Nations Commission on the Limits of the Continental Shelf)“. Ta byla kvůli podobným záležitostem zřízena roku 1996 se sídlem v Hamburku.
4.7. Greenpeace a ratifikace Úmluvy OSN o mořském právu Spojeným královstvím
V roce 1997 pobývali na Rockallu tři dobrovolníci ekologické organizace Greenpeace, aby poukázali na slabost a nepodloženost držení Rockallu britskou správou. [viz obr. 28-33] Požadovali, aby Spojené království prohlásilo, že nebude díky Rockallu považovat okolní podmořskou plošinu za svou. To se jim víceméně podařilo, neboť 25. července 1997 Spojené království podepsalo Úmluvu OSN o mořském právu [viz kapitola 4.6]. Tím se zřeklo 200 mílové zóny kolem Rockallu a také považování plošiny za svou díky tomuto ostrovu. Dva dny po této ratifikaci Greenpeace ostrov opustili. Těžko však říci, jak moc byla ratifikace ovlivněna akcí Greenpeace, neboť jinak byl tento protest ze strany britské vlády ignorován. Nicméně účel se vydařil – plošina nebyla uznána za britskou, a to samotným Spojeným královstvím. Bylo tedy jasné, že o dalších osudech plošiny (a ropy pod ní) bude muset rozhodnout jednání. (Goudman, 2006; server Geocities)
Vzhledem k těmto okolnostem původně vláda Spojeného království nechtěla Úmluvu OSN o mořském právu ratifikovat. Učinila tak až po zvolení Strany práce (Labour Party) v roce 1997 (do té doby vládla Konzervativní strana). 21. července 1997 bylo oznámeno, že „později v tomto měsíci“ bude smlouva ratifikována. Z toho vyplynulo, že se bude muset Spojené království mj. vzdát výhradní hospodářské zóny kolem Rockallu, a bylo tedy třeba upravit Fishery Limits Act (1976). O den později (22. července 1997) byl za tímto účelem vydán Fishery Limits Order (1997), ve kterém je 200 mílová zóna počítána až od Svaté Kildy. Ten vstoupil v platnost zároveň s ratifikací Úmluvy Spojeným královstvím, 25. července 1997. (Symmons, 1998) [viz obr. 36]
Rockall sám je podle Fishery Limits Order stále součástí britských vod (ty zasahují 36 nm západně od něj). Spojené království tím však přišlo o zhruba 200 000 km2 vod, které byly dál než 200 nm od Svaté Kildy, ale do 200 nm od Rockallu. O tyto vody ale přišla také Evropská unie, a to vzhledem k plánování společné rybářské zóny EU. Ovšem úlovky v těchto vodách za rok 2006 činily pouze 0,13% skotských úlovků podle hmotnosti a 0,15% podle jejich ceny. (Symmons, 1998)
I přes rozsáhlá omezení výhradní hospodářské (rybářské) zóny Spojeného království se i nadále vyskytují spory mezi ním a Irskem o vymezení hranic této zóny mezi oběma státy. Je nepravděpodobné, že by tyto hranice byly stejné, jako jsou hranice jejich šelfů (podle Continental Shelf Agreement, 1988). Mj. z toho důvodu, že hranice šelfů je na plošině Rockall Plateau položena ke Svaté Kildě blíže než 200 nm a Spojené království tak má právo ji vymáhat dál, za hranici šelfů. Stejně tak stále existují spory o mořské dno mezi všemi čtyřmi státy. (Symmons, 1998)
4.8. Jednání
První konference zástupců všech čtyř zemí zainteresovaných ve věci Rockall Plateau se uskutečnila v roce 2001 v islandském Reykjavíku. Další následovala v Kodani v listopadu 2007. V lednu 2008 měla začít další, v Dublinu, byla však odložena na květen 2009 (do 13. května měly všechny státy, které ratifikovaly UNCLOS před 13. květnem roku 1999, vymezit své požadavky na moře). Do této doby měly všechny čtyři státy za úkol definovat své požadavky na plošinu Rockall Plateau. Jedná se pouze o informativní jednání.
Dublinská konference se neuskutečnila, místo ní proběhlo jednání v Thorshavnu na Faerských ostrovech. Tam se jednalo hlavně o pevninském šelfu v oblasti Hatton-Rockall a mimo jiné se zde zástupci zemí domluvili na jednání v Dublinu v první polovině roku 2010. Zde bylo jednání odloženo do Rejkjavíku na květen 2011.
Novým impulsem bylo vydání požadavků Dánska na UNCLOS z 2. prosince 2010 (Dánsko muselo své požadavky vymezit do r. 2014, 10 let od ratifikace úmluvy v r. 2004). V současné chvíli jsou tedy vymezeny požadavky všech čtyř států, a řešení problému by tedy mělo být efektivnější. Jistá jednání by mohla proběhnout v New Yorku v březnu tohoto roku. (Guardian News, 1. 1. 2011)
Mezi lety 2008 a 2009 (do dubna) bylo možno požádat o licenci k průzkumu a následnému využití ropy v oblasti Rockall Basin. K tomuto účelu byly vybrány následující korporace: Providence Resources Plc jako operátor s partnery OMV GMBH a Sosnia Exploration Ltd, dále pak britská Serica energy Ltd. (Department of Communications, Energy and Natural Resources)
Odsud můžete nahoru, nebo například na přílohy a nebo na zdroje.