Jednoho pěkného podzimního rána, asi týden poté, co jsme vyrazili křižovat z Lough Swilly na sever od Irska, byla na závětrné straně ohlášena loď. Všichni jsme se okamžitě zvedli, ale nemohli jsme se shodnout, ani o jakou loď se jedná, ani kterým směrem pluje. Nakonec jsme se však přeci dohodli: že to bude nejspíš briga s bílými horními a tmavými spodními plachtami – pravda, divné, ale byla to ta nejlepší teorie, kterou jsme byli s to vymyslet – a že se jí vydáme v patách. Z počátku nám bylo divné, že se nepokouší o únik, posléze jsme ale zjistili, že jsme se ve skutečnosti jali pronásledovat kus skály – žulový blok jen tak na volném moři; dál od pevniny než, jak se domnívám, jakýkoliv jiný ostrov, ostrůvek nebo skalisko podobně titěrných rozměrů.

Tato pouhopouhá skvrnka na vodní hladině – proto se jeví na ní plouti – je pouze 70 stop vysoká a nemá víc jak 100 yardů v obvodu. Ta nejtenčí špička tužky by ji musela zaznačit na mapě, aby nebyl tento ostrov nijak zveličen. Leží ne méně než 184 mil od Svaté Kildy, nejvzdálenějšího z ostrovů Vnějších Hebrid, 290 mil od skotského pobřeží a 260 mil od Irska. Jeho jméno je Rockall a je dobře znám těm obchodníkům z Baltu, kteří plují kolem na sever. Ostrov je složen z tmavé žuly, avšak seshora je pokryt povlakem bílým jako sníh, neboť je po věky útočištěm nesčetných mořských ptáků, a bývá proto zaměňován s lodí pod plnými plachtami. Během jediné plavby jsme si jej několikrát spletli, ačkoli jsme již znali jeho pozici.